Hyperdimenzionální mlhoviny:

"Krychle ve vesmíru" a rok 2012 (2)

10.07.09   dr. David Wilcock

Co je ale zajímavější: máme důkazy, že tento „holografický“ princip funguje i pokud jde o vědomí. Dr. Karl Pribram přesvědčivě demonstroval funkci „holografického“ principu ve svém výzkumu, který se týkal mozku – schémata, která jste viděli výše, ve skutečnosti pocházejí z tohoto informačního článku o jeho práci, kde se mimo jiné hovoří i tom, jak hologramy vznikají. Dr. Pribram předložil a stále předkládá důkazy, že mozek musí zpracovávat nebo přijímat informace na základě právě tohoto „holografického“ principu. Jeho důkazy pocházejí z laboratorních experimentů, které by někteří lidé jistě označili za „barbarské“ – šlo o pokusy, při nichž bylo laboratorním zvířatům jako krysám, myším, mlokům a podobně řezáno do mozků, jejich části byly odstraňovány, krájeny, zkapalňovány, byly jim prováděny lobotomie a různé podobně nechutné věci. A i přesto toto všechno, to nijak neovlivňovalo úkoly, kterým se zvířata naučila, jasnost jejich zraku a podobně! Motorické úkony mohly trpět, ale informace v mozku neustále byly. Toho si mnoho lidí není vědomých, protože existuje dost případů, kdy byl lidský mozek poškozen natrvalo. Všichni ale i přesto velice rychle zapomínáme, že zázraky se dějí… to v případech, kdy lidé ztratí značnou část mozkové tkáně, ale – i když je to většinou stojí dlouhý fyzický odpočinek – jejich paměťové a kognitivní schopnosti jsou poté zcela zachovány.

Geometrické jevy od kvantové úrovně po univerzální

Čtenáři Divine Cosmosu už vědí, že my se domníváme, že tato geometrie pochází ze subkvantové úrovně Planckovy konstanty, nejmenší možné energie, která ve vesmíru existuje…

…přechází do záhadných, málo probádaných jevů zvaných atomy, tyto se pospojují v geometricky dokonalé „mikroshluky“, které znenadání získají vlastnosti, které jsou u jiného druhu hmoty neznámé…

… manifestuje se také v chování zemské kůry, která se časem trhá a při tom se řídí přesnými geometrickými hranicemi…

… je přítomna i na Saturnu, kde na jeho severním pólu formuje očividný pravidelný šestiúhelník…

… a vyskytuje se i na úrovni obřích galaktických supershluků, které zarovnává do geometrické matice (matrixu) oktaedrů tvaru diamantu.

A nakonec záření na pozadí celého vesmíru – zbytkový prach z raných dob jeho zformování – vykazuje rovněž známky oktaedrálního tvaru, když po vzoru dětské spojovačky pospojujete kružby, které vidíte tady.

Řadou dalších analýz těchto stejných získaných dat se došlo k tomu, že vesmír v sobě nemá jen obří oktaedr, ale také dodekaedr. Mějte se na pozoru, že pokud si budete hledat tyto informace, všude jinde než v Americe se kopacímu míči (soccer ball) říká fotbalový míč (football), takže vyhledávejte klíčové fráze jako je například tato: “the Cosmos is shaped like a football”(Vesmír má tvar fotbalového míče).

Máme již tedy důkaz, že tyto „hyperdimenzionální“ síly existují, od nejmenších úrovní až po ty rozsahem největší ve vesmíru. Pokud byste rádi ještě další důkazy tohoto charakteru o geometrii v naší Sluneční soustavě, přečtěte si druhou část našeho článku z roku 2004, který se jmenoval Meziplanetární den poté?

Elektrony: spíše jako plamen svíčky?

Když teď vidíme, jak funguje hmota a jak se uvolňuje nadbytečná energie – jako „krystaly“ vyrůstající z hyperdimenzinální „kapaliny“ díky vibracím – ptáme se: existují tu nějaké směry, ve kterých bychom toto mohli studovat prakticky a případně i využít… jako například vytvořit díky tomu novou technologii?

Ano… a ta technologie se jmenuje hologram!

Abychom správně předestřeli, jak se hologramy vztahují k fyzické hmotě, musíme se nejdříve dozvědět trochu více o skrytých vlastnostech kvantové fyziky.

Přestože je zabíhat do detailů mimo tematiku a charakter tohoto článku, odkážeme vás na naši knihu Divine Cosmos, v niž jsme prezentovali řadu příkladů, které ukazují, že hmota má v sobě skryté „kvantové energetické pole“, jež ji udržuje v chodu. Jinak by představa elektronů nekonečně obíhajících kolem atomového jádra, aniž by ztratily energii, byla paradoxem… stejně jako „nikdy neustávající pohyb“.

Jak by tyto elektrony mohly stále vířit a přitom neztratit žádnou svojí energii? Kdyby to bylo podle běžných zákonů, musely by energie nakonec zeslábnout a elektrony by se zhroutily do jádra. To se ale neděje, elektrony víří stále.

Odpověď znovu zní, že elektrony jsou jako plamen svíčky – čerpají energii ze zdroje, aby zůstaly „zapálené“.

V případě plamene svíčky máme vosk a kyslík… elektrony naproti tomu (stejně jako všechny ostatní formy hmoty) čerpají z „kvantového“„éter“. Nikdo se dnes neshodl na tom, jak se této energii bude říkat, ale všichni vědci pracující na hraně vědy – mainstreamové nebo jiné – si uvědomují, že tu prostě být musí. energetického pole – kterému se kdysi říkávalo

Pole kvantové energie? Pořádně se zamyslete…

Když jsme nyní byli svědky toho, jak se stejné geometrické vzorce a obrazce objevují všude ve vesmíru, nestojí už čistě „kvantové“ interpretaci těchto energetických polí nic v cestě.

Jeden a ten samý vzor či obrazec se vyskytuje v krystalu soli, ve dvou „krychlových“ mlhovinách, jež objevili naši astronomové… v galaktických supershlucích a dokonce v rozvrstvení vesmírného prachu na hranicích známého vesmíru!
Mnoha mužům se uleví, až zjistí, že v řeči Matky Přírody, „na velikosti NEZÁLEŽÍ“ – stejné účinky pozorujeme na všech úrovních. Musíte se jen pořádně zamyslet a nechat se strhnout proudem… jako řeka Niagara. To je jediný způsob, jak si získat nad tímto novým skvělým modelem nadhled.

Ze stejného důvodu je také chybné tato pole nazývat „kvantovými“, protože se mohou vyskytnout i v mnohem větších měřítcích. Jak jen si něco ve vesmíru mohlo uchovat svoji základní strukturu, přestože to bylo vystaveno tolika změnám? První částí odpovědi je holografický princip.

Holografický princip

„Holografický“ princip vychází z jednoduchého, ale záhadného objevu. Začněte zachycovat obraz trojrozměrného objektu na „holografickou desku“, která je v podstatě filmem schopným zachytit holografický snímek. (Obrázek vpravo první shora).

Toto je podivný typ interference, který se vám na desce objeví. Povšimněte si jeho „čtvercové“ struktury, kterou si můžete domyslet mezi vlnícími se, rozčeřenými kruhovými prstenci. Vrcholy tohoto čtverce pospojujte a opět spatříte něco podobného našemu krystalku soli nebo obří mlhovině – ale pamatujte, že nyní se díváte na tajnou projekci třídimenzionálního předmětu. (Obrázek vpravo dole).

Když se podíváte pozorně a obrázek si poté přiblížíte, můžete si též všimnout, že „čtvercové“ vzory o delší základně se IDENTICKY zrcadlí ve vzorech o kratší základně!

A další pozoruhodnou věcí je, že když tuto „desku“ rozřežete na kolik částí chcete… jakkoliv velikých… každý z těchto samostatných kousků znovuvytvoří obraz celé původní desky, když na něj posvítíte laserovým světlem.

Toto je dobře známý jev spojený s hologramy, o němž se ví už od jejich „vynalezení“ v šedesátých letech dvacátého století. (Podle svědectví jednoho člověka, který pracoval „uvnitř“, byla ale první holografická zařízení nalezena v havarovaných strojích UFO, jako byl například ten od Roswellu). (Obrázek vlevo dole).

Když posvítíte laserem skrz menší, odlomený nebo odříznutý kousek holografické desky, pak za použití stejného procesu, který vidíme na horním obrázku, nebude váš nový hologram asi tak jasný jako ten původní, ale jinak bude ukazovat přesně to samé jako celá deska… v plných 3D detailech!

Co se celou dobu snažíme říci, je to, že tento „holografický“ princip se uplatňuje i u energetických polí zodpovědných jak za krystalky soli tak za mlhoviny. Skrytá, hyperdimenzionální kosmická energie, která je základem veškeré hmoty a vědomí, jak je známe, sama sebe neustále opakuje, na všech úrovních… přesně jako hologram!

Holografické… vědomí?

Co je ale zajímavější: máme důkazy, že tento „holografický“ princip funguje i pokud jde o vědomí. Dr. Karl Pribram přesvědčivě demonstroval funkci „holografického“ principu ve svém výzkumu, který se týkal mozku – schémata, která jste viděli výše, ve skutečnosti pocházejí z tohoto informačního článku o jeho práci, kde se mimo jiné hovoří i tom, jak hologramy vznikají.

Dr. Pribram předložil a stále předkládá důkazy, že mozek musí zpracovávat nebo přijímat informace na základě právě tohoto „holografického“
Jeho důkazy pocházejí z laboratorních experimentů, které by někteří lidé jistě označili za „barbarské“ – šlo o pokusy, při nichž bylo laboratorním zvířatům jako krysám, myším, mlokům a podobně řezáno do mozků, jejich části byly odstraňovány, krájeny, zkapalňovány, byly jim prováděny lobotomie a různé podobně nechutné věci. A i přesto toto všechno, to nijak neovlivňovalo úkoly, kterým se zvířata naučila, jasnost jejich zraku a podobně! Motorické úkony mohly trpět, ale informace v mozku neustále byly.

Toho si mnoho lidí není vědomých, protože existuje dost případů, kdy byl lidský mozek poškozen natrvalo. Všichni ale i přesto velice rychle zapomínáme, že zázraky se dějí… to v případech, kdy lidé ztratí značnou část mozkové tkáně, ale – i když je to většinou stojí dlouhý fyzický odpočinek – jejich paměťové a kognitivní schopnosti jsou poté zcela zachovány. 

[Dříve jsem pracoval s lidmi, kteří trpěli poruchou vývoje – tito jedinci měli, v některých případech, plně funkční mysl, ale jejich tělo jim neumožňovalo, aby mohli mluvit tak, jak by si přáli… to samé můžeme vidět u dr. Stephena Hawkinga, i když tito lidé nebyli ani zdaleka takovými génii. Jednou jsem měl lucidní sen, v němž mě postihlo přesně toto, takže jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je. Popravdě řečeno se mi velice ulevilo, když jsem se probudil a zjistil, že to byl jen sen a ne skutečnost!]

K tomuto se ještě vrátíme v některém z našich příštích článků, ale nyní předkládáme výňatek z výše linkovaného Pribrama, v němž jsme některé pasáže zvýraznili tučně:

Pribram: Sir John Eccles se v několik let starém článku zmínil, že „synoptický potenciál“ – elektrické vzruchy přenášející se mezi jednotlivými nervovými buňkami – se neobjevují osamoceně. Na každém nervovém rozvětvení a pokaždé, když větvemi putuje elektrický vzruch, vytvoří se zčeření, jakési čelo vlny.

Když do stejného místa dorazily z dalších směrů další čela vln, došlo k jejich překřížení a vznikl interferenční vzor. Je to podobné tomu, když vhodíte do rybníka dva kameny a vlny, vzniklé při dopadu, se potkají a interferují. (Obrázek vpravo).

Připadá mi pravděpodobné, že pokud v mozku interferují nějaká čela vln, tato čela by mohla mít stejné vlastnosti jako hologram. Jak hologramy, tak mozková tkáň mohou být vyříznuty, aniž by došlo k poškození jejich způsobilosti zpracovávat obrazy.

Hologramy jsou odolné vůči poškození – stejně jako paměť v mozku. Neodbytná hádanka rozložené paměti může být vyřešena. Mozek by se musel, alespoň zčásti, chovat jako hologram.

Golema: Bez hologramu se ta hádanka vyřešit nedá

Pribram: Pravda.

Fraktální princip

Vzor, který vidíme na holografické desce, je taktéž demonstrací „fraktálu“ v reálném světě.

„Fraktály“ jsou vzory, které záhadně určují celou řadu rozmanitých přírodních jevů… a odhalují tak v prazákladu (uvnitř) ležící řád, v jinak očividně chaotickém vnějším projevu.

Vše co uděláte, je, že vezmete několik jednoduchých (matematických) pravidel, a pak je mnohokrát zopakujete… a objeví se zarážející a úžasné vzory. (Obrázek vlevo).

Obecně vzato fraktály v přírodě neuvidíme – pouze jejích vedlejší produkty. Když máte před sebou skutečný fraktálový snímek, můžete ho přibližovat a ať už půjdete do jakékoliv hloubky, pořád se budou objevovat ty samé vzory.

To bylo velice neočekávané, vezmeme-li v úvahu, že tyto vzorce jsou poskládány z tak jednoduchých a pouze se opakujících elementů!